O nemocnici

16.11.2016

Šternberk – Jejich projevy mohou přicházet plíživě několik dní, ale také se mohou objevit i během několika hodin. V každém případě mohou znamenat velké útrapy pro pacienta i ošetřující personál. Řeč je o dekubitech, laicky řečeno proleženinách, se kterými se potýkají pacienti dlouhodobě připoutaní k lůžku, a kterým se už deset let intenzivně věnuje speciální tým pro léčbu chronických ran, složený z ošetřujícího personálu Nemocnice Šternberk.

„Dekubity, neboli proleženiny, vznikají dlouhodobým tlakem na pokožku pacienta. Nejčastěji vznikají v místech, kde je kost či kloub obalený menším množstvím tkáně. Například na patách, v oblasti kříže či loktech,“ vysvětluje vrchní sestra chirurgie Nemocnice Šternberk Dagmar Jünglingová a dodává, že k dekubitům může dojít i při neopatrné manipulaci s pacientem. „Pokud je pokožka křehká, tak mnohdy stačí, aby se při výměně ložního prádla pod pacientem trochu více trhlo prostěradlem, a toto zvýšené tření může okamžitě způsobit porušení kůže a následně dekubit,“ dodává vrchní sestra chirurgie.
Současná medicína rozděluje dekubity dle vážnosti poškození na 4 stupně, přičemž ani jeden z nich nemůže být brán na lehkou váhu.
„Začínající dekubit se začne projevovat neblednoucím začervenáním a mnohdy i narůstající palčivou bolestí. Při druhém stupni se už na kůži objevuje puchýř, který může prasknout a vytvořit tak vstupní bránu infekci. Třetí stupeň dekubitů je otevřená rána, která může sahat do hlubších vrstev kůže a čtvrtý stupeň zasahuje ke kosti. Dochází až k nekrotickým změnám tkáně. Proto je důležité zasáhnout už při prvních známkách počínajících dekubitů,“ popisuje Dagmar Jünglingová z chirurgického oddělení Nemocnice Šternberk.
Nejdůležitějším aspektem péče je proto důsledná prevence a hygiena kůže. Pravidelné polohování, využívání antidekubitních pomůcek a především dobrá výživa pacienta, která se podepisuje i na kvalitě pokožky.
„Pravděpodobnost vzniku dekubitů je závislá na mnoha faktorech. Největší sklony k nim mají pacienti se selhávajícími životními funkcemi a onkologicky nemocní pacienti. Velkou roli hraje také podvyživenost či onemocnění cukrovkou. Obecně se dá říci, že starší lidé trpí na dekubity více, než mladí pacienti,“ říká vrchní sestra chirurgie Dagmar Jünglingová a dodává, že v současnosti je na trhu široké spektrum přípravků a prostředků k prevenci i léčbě proleženin.
„K předcházení dekubitů používáme široké spektrum různě tvarovaných speciálních polštářů a podložek, které odlehčí postiženou část. Pokud však doma u svého příbuzného uvidíte počínající dekubit, není nic jednoduššího, než postiženou část podložit obyčejným polštářem tak, aby byla ve vzduchu a nebyl na ni vyvíjen další tlak,“ radí Dagmar Jünglingová.
Šternberská nemocnice využívá při léčbě dekubitů těch nejmodernějších metod, které současná medicína nabízí. Patří mezi ně například krytí k vlhkému hojení ran, systém podtlakové terapie a použití živých larev.
„Osvědčilo se nám používání systému podtlakové terapie, který v ráně vytvoří podtlak, odsává sekret, zabrání infekci a stimuluje hojení v ráně. Samozřejmě ne vždy je tato metoda vhodná a musíme použít něco jiného,“ vysvětluje vrchní sestra chirurgie s tím, že dvakrát už použili i léčbu živými larvami.
„Samozřejmě, ne každý tu představu snese, ale pravdou je, že tato metoda je velmi účinná. Larvy velmi pečlivě odstraní veškerou odumřelou tkáň a vlastně ji tímto dokonale vyčistí,“ usmívá se Dagmar Jünglingová.
„Někdo zastává názor, že dekubity nelze vyléčit, ale my je u nás léčíme. A úspěšně,“ uzavírá vrchní sestra chirurgického oddělení Nemocnice Šternberk Dagmar Jünglingová.